SPOLEK HUMART PLZEŇ
Představuje se Vám spolek pro humanitu a umění, založené roku 1995 skupinou nadšenců, kteří dostali v restituci část domu a rozhodli se jej věnovat pro dobročinné účely.
Dnešní doba silně ovlivněná konzumismem, relativismem, pýchou a rozmáhajcí se prostoduchostí přináší zkázu památkám všeho druhu, ačkoliv společnost na záchranu mnohých z nich vynakládá nemalé částky. Nejhorší je ale lidská lhostejnost, lenost, neochota se dobrovolně angažovat, či pravidelně se o něco starat. Projevuje se zde i zklamání z celkového vývoje společnosti, jejího řízeného morálního rozkladu a nemožnosti se dovolati náhrady škod, či práva, jak by příslušelo právnímu státu. A tak jsme svědky, že památky, které přečkaly války i totality se stávají kořistí za účelem získání peněz a viníci nejsou donuceni k náhradě škody. Za vším jsou spatřovány jen peníze
,chvilkový efekt, způsob jak zbohatnout, či si vyzdobit příbytek.
Přesto všechno se ještě najdou jedinci i společenství, kterým nevyhovuje současné převrácené myšleni i názory společnosti a snaží se sami jednat v rámci okolí, regionu na záchraně drobných i větších památek, které by jinak omezeným státním dotacím a obrovským nákladům stavebních firem došly úplné zkázy.
Při podrobnějším studiu historie, umění i etnografie velmi často narážíme na případy, kdy byla lidskou lhostejností, nevědomostí, či úmyslně nenávratně zničena drobná umělecká díla, ať materiální, ale i duchovní povahy, nebo dokonce menší soubory sběratelských aktivit. Stále jsme svědky toho, jak různé předměty z pozůstalostí končí v kontejnerech, neboť není nikdo, kdo by upozornil na jejich ne vysokou, ale přesto důležitou cenu, buď pro určitého sběratele, nebo pro potřeby národopisné.
Rovněž tak spousta kostelního mobiliáře, na který se nevztahuje památková ochrana postupně chátrá a propadá zkáze, neboť se jednak nedostává peněz a není mnohdy ani snaha se opravou mobiláře zabývat. Dále jsou zde drobné památky technického rázu o kterého teprve není žádný zájem a pokud ano, tak jedině co se týče výše financí z prodeje jako šrotu. A přitom se jedná o drobné stavbičky mnohdy pěkně posazené do krajiny, jejichž architektonické ztvárnění ledacos vypovídá o tovární architektuře dané oblasti. Je toho hodně, co by stálo za naši pozornost a péči, i když se to jeví jako zbytečné a neperspektivní.
Cílem našeho spolku je proto na všechny zmíněné drobnosti upozorňovat a co půjde hlavně věci movité zachraňovat před úplným zničením. Vždyť co radosti nadělá nadšenému sběrateli třeba starý hrneček, sklenice, kniha, časopis, pohlednice, noviny a plno jiných věcí, které při vyklízení bytů, sklepů, půd končí v kontejnerech. Co zánovního šatstva se ničí a zatím lidé v jiných zemích, postižených přírodními i jinými pohromami nemají se čím ochránit před chladem. I zde chceme směrovat lidi, kam odevzdávat nepotřebné šatstvo a jakým způsobem pomáhat lidem v rozvojových zemích, podporovat misionářskou činnost v péči o nemocné, opuštěné, negramotné a hladové.
Svojí činností chceme přispívat k znovuobjevování a posilování křesťanských základů naší evropské kultury, podporovat mladé a nadšená umělce, dobrovolné ochránce památek, pomáhat s organizováním sbírek na záchranu uměleckých děl tam, kde je sice snaha o záchranu, ale nejsou lidé, prostředky. Dle možností v daných místech provádět veřejnou osvětu. Podněcovat lidi k větší všímavosti ke všemu, co nepotřebujeme, co má být vyhozeno a přitom může docela dobře posloužit jinde pro dobrou věc. Aktivovat v lidech solidaritu s ubohými a snahu jim pomoci ne třeba penězi, ale tím, co nepotřebuji , co mohu darovat, nebo prodat a strženými penězi přispět na dobrou věc. Otupovat v lidech lenost a pocit pýchy, že si mohu dovolit vše, když na to mám. Uvědomovat si vztah člověka k přírodě a jeho závislost na ní. Vážit si plodů lidské práce, ať se jedná třeba o pouhou cihlu. Učit lidi vážit si a oceňovat badatelskou a sběratelskou aktivitu drobných amatérů i profesionálů a snažit se, aby jejich pozůstalost nebyla zničena.
Zničit se dá vše velmi rychle a efektivně. Vytvořit ale něco nového a prospěšného trvá mnohdy velmi dlouho za cenu velké námahy jak duševní, tak i fyzické. Mějme proto kolem sebe oči otevřené, sklánějme se i k věcem nepatrným a používejme rozum ve všem, co děláme, aby ti, co přijdou po nás ocenili naši snahu o zachování toho, co se jiným jevilo jako nepotřebné, hloupé a pro zachování nežádoucí. Chceme být tam, kde nechce nikdo být a učit lidi nacházet krásu v těch nejvšednějších věcech. Dokumentovat tak kulturní a mravní růst, ale i úpadek společnosti v jednotlivých sférách a vytvořit tak obraz společnosti trochu jiný, než jaký je veřejnosti předkládán prostřednictvím sdělovacích prostředků. Představujeme zde několik úspěšných aktivit, které se nám za dobu našeho sdružení podařilo realizovat. Podotýkáme, že se jedná o akce našich členů, kteří pomáhají tam, kde nechce nikdo být, nebo narážejí na nezájem, či lhostejnost veřejnosti. Při písemném jednání s příslušnými orgány přistupuje občas i ta smutná skutečnost, že dotyčné orgány nemají ani trochu slušnosti, nemluvě o povinnosti na naše písemné připomínky odpovědět. Vzhledem k malému počtu našich členů a jejich plnému pracovnímu vytížení, nemůžeme podnikat žádné větší společné akce. Přesto všechno jsme ale rádi, že se nám čas od času podaří něco realizovat z námi výše uvedeného programu.
V roce 2001 byl na hřbitově sv. Mikuláše v Plzni vandaly rozbit litinový náhrobek plzeňského purkmistra Martina Kopeckého. Jednalo se o seriový náhrobek z plaských železáren. Hlavní část korpusu byla odvezena do sběrných surovin, odkud byla na naše upozornění pracovníky odboru kultury zachráněna. Zbylé trosky náhrobku byly posbírány a uloženy v kostele sv. Mikuláše. Další osud náhrobku zatím neznámý. Martin Kopecký, plzeňský purkmistr v letech 1828 - 1854 se zasloužil o rozkvět Plzně.Obr. https://humart.estranky.cz/fotoalbum/fotogalerie/e.jpg.html
Při parkové úpravě hřbitova Všech svatých v Plzni na Roudné prosazujeme zařazení do seznamu význačných osobností zachování hrobů Františka Matese a Augusta Česlava Ludikara.
František Mates 13.4.1816 Hlohovice u Radnic - 23.2.1894 Plzeň. Od 5.9. 1843 regenschori chrámu sv. Bartoloměje v Plzni, skladatel, pedagog, organizátor hudebního života v Plzni v II. polovině 19. století.
August Česlav Ludikar 18.4.1825 Podsrp u Strakonic - 11.6.1892 Plzeň. Vlastenec, průkopník archeologie na Strakonicku, spolupracovník prvního profesora archeologie a dějin umění na pražské univerzitě Jana Erazima Vocela.Poničený náhrobek byl přes nezájem úřadů opraven z vlastní iniciativy dobrovolným a obětavým aktivistou při zdejším kostele a hřbitově panem Františkem Supem.
Na naše dopisy příslušné úřady zatím nereagují. https://humart.estranky.cz/fotoalbum /fotogalerie/c.jpg.html - https://humart.estranky.cz/fotoalbum/fotogalerie/d.jpg.html
Humart převzal záštitu nad iniciativou jednotlivých dobrovolníků,kteří z vlastní iniciativy se pustili do záchrany zbytků mobiliáře kostelíku U Ježíška v Plzni. Kostelík byl několikrát vykraden a o jeho osud se po roce 1991, kdy zde byly zastaveny pravidelné bohoslužby,
nestarala jak církev, tak i noví restituenti. Od roku 1993 nastala serie vloupání a postupná devastace interiéru. Byl proto proveden transfer části zbylého mobiliáře i kovového píšťalového fondu pozitivu do zabezpečeného depozitáře.https://humart.estranky.cz/fotoalbum/fotogalerie/u-jeziska.jpg.html
Od roku 2006 pečujeme o travnatou plochu na severní straně kostela sv.Vojtěcha ve Šťáhlavech. Snažíme se 2x až 3x do roka plochu i část u silnice posekat a potlačovat unvazi náletových dřevin. V roce 2009 došlo též ke kompletnímu vyčištění zanesených okapů na kostele naším členem.https://humart.estranky.cz/fotoalbum/fotogalerie/21.9.09.jpg.html
https://humart.estranky.cz/fotoalbum/fotogalerie/21.9.09-001.jpg.html
V Plzni pečují naší členové o květinovou výsadbu u křížku v Černicích. V roce 2009 v důsledku zřizováví chodníku podél silnice, byl křížek přesunut z rozcestí směrem vzhůru do ulice K Plzenci, čímž zanikla květinová výsadba. Zbývá jen výzdoba řezanými květinami.https://humart.estranky.cz/fotoalbum/fotogalerie/21.9.09-002.jpg.html
Od roku 1979 působí při kostele Všech svatých v Plzni na Roudné skupina aktivistů, dohlížející na celý prostor a provádějící drobné údržbářské práce. I zde působí naši členové. V budoucnu hodláme vyvíjet tlak na duchovní správu a vrátit kostel pro pravidelné bohoslužby a mírnit tak jeho profanaci na koncertní prostor. Inspirujeme se Jan 2.17.https://humart.estranky.cz/fotoalbum/fotogalerie/21.9.09-003.jpg.html
V roce 2000 bylo provedeno očištění, nátěr a obnovení nápisu litinového křížku u bývalé cesty mezi Šťáhlavicemi a Nezvěsticemi na Plzni-jihu.
V měsících září a říjnu roku 2005 byl opraven litinový křížek u silnice mezi vesnicemi Borovnice a Střížov u Českých Budějovic. Dnes již neznámí budovatelé socialistické kultury zničili podél této cesty několik křížků. Jedině zde někdo drátem připevnil horní uraženou část ke spodní a někdo sem občas zanesl umělé květiny. Křížek byl odstrojen,očištěn, zlom přeplátován pásem železa a vše nově natřeno. V únoru 2014 byla před křížek zapuštěna betonová deska.
Provádíme drobné opravy na kostele sv. Mikuláše v Plzni.Odstraňujeme škody po vandalech a upozorńujme i na vandalismus na hřbitově.
V roce 2006 byl z naší iniciativy pořízen do kostela sv. Mikuláše v Plzni nový zvon-sv. Mikuláš a sv. Jan Křtitel, na který členové Humartu nasbírali Cu. Na sběru Cu se též významně podíleli i aktivisté kolem kostela Všech svatých v Plzni na Roudné.
V roce 2006 u příležitosti 600. výročí založení kostela sv. Mikuláše v Plzni, vydalo naše sdružení vlastním nákladem drobnou publikaci, zachycující stručné dějiny tohoto kostela od jeho založení až do současnosti. Náklad byl 100 kusů.
V roce 1904 byly v kostele Všech svatých v Plzni na Roudné postaveny nové pneumatické varhany firmou Bratři Paštikové z Prahy pro doprovod lidového a sborového zpěvu při slavení liturgie. V současné době, kdy celý kostel prošel generální opravou, stojí i zdejší nástroj před generální opravou. Práce bude provádět firma Robert Ponča z Krnova.Duchovní správa ale využívá kostel minimálně pro liturgické účely. Proto i farní rada opravu nástroje nedoporučila jako nerentabilní. Naše občanské sdružení proto převzalo nad opravou pastronát a finance si sháníme po drobných částkách sami. Preferujeme především sběr Al a jiných kovů, které pak prodáváme. S pomocí obětavých nadšenců i z Jižních Čech tak pomalu střádáme a věříme, že naše námaha nebude zbytečná. Pomáháme tímto způsobem zbavovat životní prostředí Al plechovek.
Rok 2014 - začátek generální opravy
Po 110 letech konečně generálka (článek v Plzeňském Farním věstníku X/2014)
Návštěvníci kostela Všech svatých v Plzni na Roudné mohou teď při vstupu do kostela spatřit na kruchtě jen prázdnou varhanní skříň. Přes velké úsilí zdejších aktivistů se totiž podařilo prosadit generální opravu zdejšího nástroje. Letošního roku je tomu už 110 let, co firma Bratři Paštikové postavila na zdejším kůru nové pneumatické varhany. Od té doby se prováděly na nástroji jen průběžné servisní opravy a na stavu nástroje se negativně podepsala velká vlhkost kostela, požár hlavního oltáře v roce 1945, silné napadení červotočem a od roku 1965 postupné omezování bohoslužeb v kostele. Od poloviny 70. let byl sice veden boj proti aktivnímu červotoči, ale na opravu vzdušnic nebyly peníze. Po změně poměrů po roce 1989, kdy kostel prošel generální opravou byla sice snaha začít s opravou, ale to už zde byly opět zastaveny pravidelné bohoslužby pro nízkou účast věřících a nová duchovní správa při občasných bohoslužbách dávala přednost doprovodu liturgie jinými nástroji než varhanami. Právem proto bylo poukazováno na nerentabilnost opravy nástroje, zvláště když farnost disponuje omezenými finančními prostředky. Nezačali jsme bědovat pro nezájem, klesat na mysli, ale sami začali hledat řešení. Bylo osloveno několik varhanářských firem, ale nikomu se do opravy nechtělo. Až po oslovení firmy Robert Ponča z Krnova se na nás usmálo štěstí. Bratři Pončové v roce 1999 osobně přijeli, nástroj důkladně prohlédli a po konzultaci sestavili přijatelný rozpočet. Problém byl ale opět s penězi. Od duchovní správy jsme žádné horentní sumy nemohli očekávat, sbírky vyhlašovat nešlo, neboť se nevědělo, zda bude o opravu vůbec zájem. V kostele byla sice zvláštní pokladnička na opravu varhan, ale vzhledem k minimálnímu provozu v kostele, byly i příspěvky malé. Padlo proto rozhodnutí opatřit si peníze sami a to sběrem Al plechovek, kterých se kolem nás povaluje mnoho, o které není zájem, ale které lze někde dobře zpeněžit. Postupně se rozjela akce“ Vsadili jsme na hliník.“ Bratři Pončové trpělivě čekali, až letošního roku bylo zřejmé, že na celou opravu najednou peníze neseženeme a další oddalování celou akci jen prodražuje. Oprava byla proto i po konzultaci s diecézním organologem rozdělena do tří etap.
Současný stav financí proto dovolil pustit se do I. etapy a tou je demontáž manuálové vzdušnice a její odvoz do Krnova. Celou akci zaštítil spolek Humart, který dostal od duchovní správy nástroj do pronájmu a mohlo se začít s opravou. V červnu varhanáři vyjmuli veškerý píšťalový fond a odvezli si vzdušnici, která do jara projde generální opravou. V kostele zatím probíhá čištění varhanní skříně a mytí veškerého píšťalového fondu. Po osazení vzdušnice zpět by byl nástroj schopen trochu hrát, neboť vše bude záviset na funkčnosti hracího stolu, jehož generálka se plánuje ve II. etapě. Zde už se počítá s větší finanční účastí návštěvníků kostela, neboť uvidí a uslyší, že se už něco vykonalo. III. etapou pak bude generálka pedálové vzdušnice a intonace a naladění celého nástroje. Je úžasné, jak původní sběratelské úsilí zdejších aktivistů se rozrostlo na širokou veřejnost a to nejen v Plzni, ale i ve Starém Plzenci a v Českých Budějovicích. Návštěvníci kostela i hřbitova sem přinášejí kromě Al plechovek i plechovky Fe a další barevné kovy, které aktivisté ochotně přejímají, třídí, sešlapávají a zajišťují odvoz do sběren. Další dobrodinci i nabízejí povozy pro odvoz vytříděného šrotu. Spolek aktivistů při zdejším kostele působí zde již dobrovolně 40 let a vykonal pro záchranu zdejšího kostela mnoho. Aktivistům proto patří hluboký dík a obdiv, že se pustili do shánění financí sběrem Al plechovek, kterými i zloději barevných kovů pohrdají, ale při obětavém úsilí širokého počtu sběračů se dá vydělat dost, ale trvá to moc dlouho. Nekrademe Cu klempířské prvky, ani Al a Cu vodiče nebo kanalizační litinu. Nevztahujeme ruce po sponzorských darech. Vše je dobrovolné a o to více cenné, že nám lidé věří, že s čištěním životního prostředí přispíváme na ušlechtilou věc. Všem sběračům Al i Fe plechovek i dárcům do pokladničky v kostele upřímné zaplať Pán Bůh. S pomocí všech dobrodinců se nám jednou podaří zdejší nástroj rozeznít v plné kráse ke cti a chvále Boží i k potěšení vás všech.
Mgr. Petr Puchta HUMART Plzeň
Mytí píšťalového fondu
Čištění skříně
Architektuře továrních komínů není v naší zemi věnována skoro žádná péče, ačkoliv by si ji některé stavby zasloužily. Pomalu se sice začíná probouzet zájem o industriální architekturu, ale k boření dominant jednotlivých továren dochází stále, nepočítá se s jejich zachováním a začleněním do nových urbanistických úprav starých objektů.Rozhodli jsme se proto prolomit tento nezájem a vedeme boj o zachování komínu bývalého pivovaru Světovar v Plzni na Slovanech. Objekt armáda předala městu a to hodlá celý areál využít pro potřeby obvodu Plzeň-Slovany při zachování architektury budov. Na komín byl ale vydán demoliční výměr. Jedná se o zajímavě členěnou dominantu Slovan., nezměněnou opravnými zásahy, která se dochovala od samé stavby pivovaru. Počáteční úspěchy v jednání narážejí teď na neochotu příslušných orgánů s námi komunikovat. Dle poslení vítězné urbanistické studie na využití areálu se s komínem počítá.
„Úcta k životu, život každému druhu je prvními zásadami civilazce“ Dr. Albert Schweitzer
Myši, vítr a ptáci každým rokem na našich zahradách „vysadí“ několik dubů, ořechů a jiných dřevin.Až rostliny povyrostou, jsou přesazovány na vhodná místa do přírody jako budoucí zdroj tolik potřebného kyslíku, plodů jak pro člověka, tak i k nakrmení zvěře. V závěru svého života pak poslouží svým dřevem člověku buď pro další ušlechtilé zpracování, nebo pro jeho zahřátí jako palivo. Z úcty k životu tak dáváme každé rostlince nevhodně „vysazené“ na záhoně šanci na další život, pokud přežije přesazení a podél silnic tak dosazujeme za uhynulé stromy nové jedince, aby zachycovali prach a poskytovali člověku další užitek.
Šťáhlavice
Při cestě vedoucí z obce k hotelu Hájek byly v roce 2012 do stromořadí podle cest dosazeny místo uhynulých dubů mladé doubky.. Zde však došlo k úhynu několika stromků v důsledku okusu lesní zvěře. Bude pokračováno v obnově výsadby jak budou nové stromky na zahradě dorůstat.
Šťáhlavy
V dubové aleji vedoucí od železniční stanice k zámku Kozel byly na podzim roku 2011 po domluvě s Obecním úřadem dosazeny nové doubky místo uhynulých dubů. Následující rok bylo o ně pečováno hlavně zálivkou, dokud řádně nezakořenily.
Šťáhlavice
Při cestě na Nezbavětice byly za obcí v roce 2012 dosazeny místo uhynulých jabloní mladé ořechy. Po dobu jejich zakořeňování je o ně pečováno zálivkou, připevnění ke kůlům a obsekávání vysoké trávy, aby při strojním sečení nedošlo k jejich posekání.
Koncem měsíce února 2014 bylo mezi obcí Nedabyle a Borovnicí vysázeno na kopřivama zarostlé mezi při silnici 6 vlašských ořechů a 3 duby.
Začátkem měsíce února 2014 byly v Plzni pod hřbitovem v Černicích vysazeny 3 jasany u cesty.
Starý Plzenec
Schodiště ke kostelu Narození Panny Marie lemovalo stromořadí lip. Během doby některé stromy uhynuly, ale z pařezů stále vyrážely nové zmladky. Ty ale byly pokaždé při jarní prořezávce lip odstraňovány. Nové stromy ale na místo uhynulých nikdo nevysadil. Z celého stromořadí zůstalo jen torzo. Náš spolek proto učinil pokus vybrat jeden mladý výhon, ten označit pro zachování a ostatní odstranit. Chceme se tak pokusit vypěstovat nové stromy místo uhynulých a částečně tak doplnit stromořadí. Každý rok sami budeme odstraňovat nežádoucí zmladky a čelit i snahám ničit námi započaté dílo.
Koncem října roku 2013 byl z Plzně převezen doubek do Starého Plzence a po domluvě s Obecním úřadem zasazen na místo dříve již uhynulého stromu před kostelem Narození Panny Marie. Do vedlejší pneumatiky byla provedena drobná květinová výsatba z trvalek. Po celý rok 2014 byl doubek zaléván, aby dobře zakořenil.
